Pro delší dobu a možná na vždy poslední překlad z knihy Congratulations. You have just met ICF. Veliké poděkování patří Abdulovi za jeho výborné překlady. Tady už ale poslední část kapitoly o ICF - Pomsta je sladká:

Pomsta je sladká: London Bridge - 4. února, 1984
Dorazil jsem trochu pozdě. Jak jsem přijížděl svojí dodávkou po Stratford Broadway, viděl jsem všechny poflakovat se na chodníku před Mooro's. Účast byla špatná a navíc to byli většinou samí mladý. Počítal jsem, že sraz je pro některý hlavní postavy příliš brzo, přestože jsme věděli, že Millwall má sraz už v 9 na London Bridge.

I.C.F. se brzo ocitlo zpátky na nástupišti stanice New Cross, kam jsme se dostali daleko rychlejc než když jsme se předtím z tý samý stanice zběsile vyvalili. Byla to jedna z chvil, kdy nikdo nevypadal, že by mu příliš záleželo na tom, že se na scéně objevili fízlové a začali svoje klasický mlácení do všeho co se hejbalo. Nikdo skoro ani nepromluvil. Co by taky mohli říct? Většina ze starejch nadávala mladším, že roztrhali bandu, když vyběhli na těch prvních pár z Millwallu dřív než se zbytek vůbec dostal ze stanice. Oprávněný výčitky, ale stejně to byly jen výmluvy.

Chyceni na New Cross
Bylo 28. ledna, 1984 a my jsme jeli na Palace na čtvrtý kolo FA Cupu. Millwall hráli doma s Hullem.
Vlak na Norwood Junction jede přes New Cross a my si mysleli, že když vystoupíme na New Cross, mohli by jsme naše nejnenáviděnější soupeře překvapit. Všem se nám ta myšlenka zalíbila a k plánu přibývaly další vylepšení. Spíš než jen vyskočit z vlaku na New Cross jsme už chtěli pokračovat až na jejich zkurvenej stadion. Nikdo předem nic neplánoval.

Ten kdo tam nebyl, neuvěří co se stalo potom. Šli a udali nás policajtům. Bushwhacker, kterej se ukazoval posledních pár sezon - pro nás známej jako McSomething - křičel na benga, že jsme West Ham, ať nás nepouštěj dovnitř. Nemohl jsme uvěřit tomu co dělá slavnej Millwall. Věděli, že tam nejsme, abychom si s nima potřásli rukama. Byli jsme tam, protože jsme chtěli jejich krev. Potom co nás benga vyhnali pryč a vraceli jsme se zpátky z Walsallu, byli všichni přesvědčený, že se nám dnešní práce vydařila. Nikdo teď nemoh pochybovat o tom jestli je nejlepší West Ham nebo Millwall - nebyl žádnej Millwall.

Fiasko ve Walsallu
Natley byl mohutnej, metr devadesát vysokej černoch, původem z Barnsbury Estate v severnim Londýně. Užil si dost narážek za jeho minulost v Arsenalu. Přestože to byl trochu samotář, tak ho na fotbalový scéně každej znal.

"Věděli jsme, že se musí vrátit na Kings Cross, kterej je pár metrů od Eustonu a tam jsme na ně chtěli vyrukovat. Když jsme vystoupili na Eustonu čekala tam kriminálka. To bylo něco co nebylo na fotbale moc k vidění a už vůbec ne tak okatě. Měli jasnej rozkaz a věděli koho maj mezi náma hledat.

Přepadeni na Bank.
Brett Tidman, vzpomíná na den, kdy asi padesát z těch nejlepších členů ICF bylo přepadeno Millwallem: "Na ten příšernej den nikdy nezapomenu. Hráli jsme na Ville a nás se sešla slušná banda U Brita v Plaistow.

S Millwallem se to má tak, že pro většinu vzbuzoval hrůzu už jenom představou, že se s nim budou muset utkat. Jak fanoušci tak samotnej starej stadion Den maj strašidelnou pověst, věřte mi.

Ještě dneska si pamatuju dav Millwallu, jako kdyby se to stalo včera. Snažili se otočit a utýct, ale dav vycházející ven je tlačil dál dopředu. Půlka neměla s násilím vůbec nic společnýho, ale popravčí četu ozbrojenou nářadím to nezajímalo. Jak jsem řek, bylo to peklo.“

Pokud byli pohromadě, tak jim na West Hamu nikdo nešahal ani po kotníky. Ten večer opustili Mile End, sedli na vlak a namířili si to přímo rovnou ke stadionu, kde vešli na tribunu Cold Blow Lane. Nikdo nechtěl žádný nepříjemnosti mimo stadion, aby zbytečně upozornil policii na svou přítomnost.

Kapitola 18 - Come on Millwall
Millwall versus West Ham, West Ham versus Millwall. Ať se na to podíváte z kterýkoliv strany, vždy to znamená opravdu vážný problémy. Fotbal měl dost velký štěstí, že se tyhle dva týmy potkávaly v lize jen sporadicky. Spoustě fanoušků pak nejde na rozum proč se nikdy neutkaly v žádný pohárový soutěži. Mezi pravym a levym břehem řeky Temže vždy panovalo napětí.

Additional information