Ten kdo tam nebyl, neuvěří co se stalo potom. Šli a udali nás policajtům. Bushwhacker, kterej se ukazoval posledních pár sezon - pro nás známej jako McSomething - křičel na benga, že jsme West Ham, ať nás nepouštěj dovnitř.
Nemohl jsme uvěřit tomu co dělá slavnej Millwall. Věděli, že tam nejsme, abychom si s nima potřásli rukama. Byli jsme tam, protože jsme chtěli jejich krev. Potom co nás benga vyhnali pryč a vraceli jsme se zpátky z Walsallu, byli všichni přesvědčený, že se nám dnešní práce vydařila. Nikdo teď nemoh pochybovat o tom jestli je nejlepší West Ham nebo Millwall - nebyl žádnej Millwall. Bez urážek k Millwallu, oni se nám nemohli rovnat. Ten den ve Walsallu to potvrdil. Když se za tim ohlídnu, byl to hodně nebezpečnej tah. Millwall měl tenkrát výhodu všech výjezďáků, nejen chuligánů, my jsme se tam objevili s naší stočlenou bandou a kdyby se věci ubíraly špatnym směrem, mohli jsme se vystavit jejich přesile.
Myslim, že jsme naší sílu opravdu prokázali už když jsme s nima hráli první oficiální utkání v sezoně 78/79, ve starý druhý divizi. Po nepodařenym zápase u nás jsme museli na jejich půdu na poslední zápas sezony, kde šlo o všechno.
Byl to den, kdy se West Ham objevil s největší bandou, kterou jsem kdy viděl. Pamatuji si jak jsem se otočil ke svýmu kámošovi a říkal mu, aby se ohlídnul a podíval na dav, kterej se valil po dlouhatánský ulici. Naskytnul se nám pohled na West Ham, kterej přicházel odevšud. Byl tam jen West Ham, po Millwallu ani vidu. Když se jeden z nich pokusil proslavit a odkudsi na nás vyběh, Gally, jedna z legend West Hamu, ho prohodil oknem hospody White Hart.
Ten večer jsem byl na West Ham opravdu pyšnej. Bylo nám tenkrát něco přes dvacet, ale ten večer se objevily i některý starší tváře. Nikdy předtim jsem něco takovýho neviděl, byli to opravdoví zabijáci. Ukázali jsme kdo jsou vládci. Bylo to jejich hřiště, jejich panství, ale vládci jsme byli my - východ obsadil jih.
Všude na stadionu byl samej West Ham. Až do tý doby jsme vždycky byli v první divizi a Millwallu se nikdy nepodařilo postoupit. Teď jsme my sestoutili, byla to ostuda, ale neměli jsme v úmyslu nechat hráče napospas chamradi z druhýho břehu řeky - všichni jsme byli s nima na místě.
Pro mě to bylo s West Hamem vždycky stejný, mohli jsme se objevit kdekoliv, protože vyhrocený situace jsme přímo vyhledávali.
Neměl jsem rád pojmenovní chuligáni a gangsteři(smysl ve kterym byly používány), protože nám šlo o boj. Ve skutečnosti jsem cítil, že jsme gladiátoři. Posunul bych to ještě dál a řek bych, že jsme byli sportovní gladiátoři, protože jsme do boje chodili dobrovolně. Šlo nám o poražení nepřítele, stejně jako atletům, který soupeřej například v hodu do dálky. My jsme jen soupeřili v bojování.
Nebyl v tom žádnej rozdíl oproti dvěma boxerům, který jsou v ringu, my jen neměli rozhodčí. Jedinej rozhodčí pro nás byli benga, který se nám snažili naší zábavu překazit, ale nám se stejně vždycky podařilo nakonec se nějak k sobě dostat. Nikdo nám do toho nemoh kecat.”
(..to be continued..)
*** Congratulations. You have just met ICF *** (37.)
- Podrobnosti
- Napsal Admin h
- Kategorie: ICF
