Z POHLEDU SLÁVISTY:
Zápasu předcházelo dlouhodobé plánování a spekulování o tom, jak vše proběhne. Prostě na 4. května byl vyhlášen den „D", jenže jak tomu bývá, TV všechny plány změnila a o den zápas posunula. Snad je tomu i dobře, jelikož si někteří slávisté ušetřili spousty výmluv. Celé přípravy se rozplynuly jako pára nad hrncem a vše se jako obvykle dávalo dohromady na poslední chvíli. Navíc část lidí byla opojena úspěchem z Letné, a tak to vše nabralo tradiční směr, spousty lidí to nestihlo, protože to stihnout nechtělo a spousta raději ani nekoukala, kdy že se to s Baníkem hraje. Špatná komunikace ještě zapříčinila, že u mladých vznikla domněnka, že jich má přijít pouhých deset, takže se lidi sháněli ještě v den zápasu. Prostě tragédie. Počítal se nakonec každý příchozí, aby se číslo ustálilo na 26, z čehož se mírně řečeno, půlce rozklepala kolena. V prostoru kolem Andělu se pohybuje několik zvědů, a tak chodí jedna špatná zpráva za druhou. Ví se, kde se soupeř pohybuje, které restaurace kontroluje a hlavně, že jich je kolem čtyřiceti, a že jejich sestava není vůbec špatná.

Z POHLEDU HRADEČÁKA:
Fotbal na našem gigantickém stadiónu stojí za ho..., a tak si v poločase dáváme procházku a domlouváme s kořeny z Brna nějaký fight, pokud se jim podaří setřást Sherloky Holmese. Domluva zní beze zbraní a bez dokopávání na zemi. Aféra s benzínkami je na naší straně patrná, takže nás na střet odchází pouze sedm. Telefonicky nás navigují brněnští na místo, kde údajně čekají. Jdeme tam, když v tom nám za zády zakvílí gumy a ze třech nebo čtyřech aut vyskakuje kolem patnácti lidí. Moment překvapení je znát. Tři sráči na naší straně mizí a zůstáváme ve čtyřech (1 Black Storm + 3 Crime Boys).

Již se stalo tradicí, že nedělní odpoledne místo obvyklé nudy vyrážíme na fotbálek do nedalekého Mostu. Na zápas se připravujeme    delší dobu, jelikož očekáváme návštěvu plzeňských a jejich přátel. Scházíme se dopoledne na naší základně ve čtyřech + Goofy. Po dohadech o způsobu cestování nakonec vyrážíme již odepsaným autem našeho maskota. Po pár kilometrech nadzvukovou rychlostí (30 km/h)  útočíme na pumpu a doplňujeme  zásoby semtexu, vodky a pohonných hmot. Po zbytek cesty se notně upravujeme (včetně řidiče) a dorážíme na smluvené místo v Bruxu. Zde po dvou hodinách konzumace vyrážíme společně s vandaly MHD na statek.

Z POHLEDU BRŇÁKA:
Chachary kontaktujeme týden dopředu s návrhem boje v noci před zápasem, protože v den utkání to kvůli bengům nemá smysl. K našemu velkému zklamání však odmítají s tím, že někteří jedou v pátek do Polska na GKS.
V sobotu se nás v hospodě schází necelých čtyřicet a jsme posíleni o šest přátel ze Slovanu. Pár dalších ještě čeká na nádraží na příjezd hlavní skupiny hostí. Po příjezdu nahlášeného vlaku se vyrojí několik zpráv o skupinách trhlých chuligánů Baníku. Vyrážíme je tedy hledat a dělíme se přitom na tři skupiny. Nikoho nenacházíme, a tak to ve finále vypadá, že jsme se asi naháněli navzájem mezi sebou... Jedinými odhalenými jsou tři jedinci stojící na zastávce poblíž nádraží, kteří od několika našich inkasují. Naším pohybem docela zmateme policií, která nás pro jistotu všechny obklíčí a zapisuje.

Z POHLEDU SPARŤANA:
Před utkáním naprostá neschopnost letenských zorganizovat řádnou skupinu, která by přivítala příjezd rivalů z Edenu. Nakonec se u stanice metra Hradčanská v podstatě náhodou schází 45 sparťanu, z nichž polovinu tvoří naprostá mládež. Další desítky sparťanských chuligánů v tuto dobu popíjí po hospodách v okolí Letné.
Sparťanská skupina čeká na příjezd slávistů, kteří také v solidním počtu dorážejí a u tramvají čelí prvnímu útoku  letenských. Z jejich pohledu jde vše od začátku špatně. Nevhodně zvolený směr útoku a přítomnost auta s kripo, to jsou faktory, které až tak ovlivnitelné nebyly. Horší je však naprostá neschopnost poloviny sparťanské sestavy zapojit se do ruční výměny názorů.

Po dlouhých letech opět ostravské derby, i když se tentokrát díky rekonstrukci vítkovického stadionu odehrálo v Havířově. Před zápasem bylo mnoho chacharů zvědavo především na to, zda se vítkovičtí odváží přijít na svůj přechodný stadion, protože v týdnech před pohárovým zápasem byli několikrát atakováni a obíráni o klubové symboly, a to ať už při hokejové či fotbalové příležitosti.
Nakonec se vítkovičtí fans ukázali v přibližně patnácti lidech, vyvěsili dvě vlajky a celý zápas byli obklopeni ochrankou a policií. Kromě ojedinělých pokusů o povzbuzení svého mužstva se nijak neprezentovali. Zato hosté nezůstali ani v tomto utkání nic dlužni svému jarnímu ultra tažení.

Z POHLEDU OLOMOUČÁKA:
O tomhle zápase víme dlouho předem, ale s příjezdem naších největších „kámošů" nepočítáme, a tak se na stadionu pohybuje asi dvanáct olomouckých hooligans. Na začátku dostáváme info o sedmi sešívaných a ihned za nimi vyráží osm kvalitních lidí. Potkáváme se kousek od statku, chvíli na sebe koukáme a po chvíli útočíme. Naše převaha je jak optická, tak i fyzická a to již slávisté vytahují tyče. Přesto dostávají nářez, většina končí na zemi a zbytek prchá. Výhra jde na naše konto.

Je za námi reprezentační přestávka, a tak můžeme zavzpomínat, jak to vypadalo na reprezentaci před 13 lety - dva výjezdy na naši repre a jeden domácí zápas. A jako předkrm - jak to před 13ti lety vypadalo na repre zápasech u našich severních sousedů:

Tento zápas byl v Polsku dlouho očekáván a dá se říct, že po fans stránce nezklamal. V okolí stadionu řádilo především společné seskupení Widzewu Lódž a Ruchu Chorzów (dohromady 180 lidí), když nejprve rozehnali příznivce Polonie Bytom (45 + 15 Odra Opole) a poté šedesátku GKS Katowice.
Na stadionu jsou největší konflikty na sektoru č. 36, kde jsou mimo jiné fans Górniku Zabrze. První nepokoje propuknou právě mezi Górnikem a GKS Jastrzgbie, ale k ničemu vážnému nedojde, protože chuligáni z Jastrzebie ze střetu vycouvají poté, co se v rukou početnějšího soupeře objevují zbraně.  

Pohled Sparty pro FF: Na toto utkání nebyl určen nějaký sraz, protože se ani Brňáci předem neozvali, takže se nejvíce lidí schází klasicky ve Spartabaru. Na zápase se v sektoru schází asi 250 lidí, celkem slušné sestavy, která se hned vyjádřila k válce v Iráku po svém a pokřik „fuck off USA" byl nejčastějším pokřikem zápasu. Na úvod druhé půle odpalujeme na 60 gejzírů, které díky tmě vypadají skutečně dobře. Utkání je díky Grygerovi, který neproměnil penaltu, docela dramatické, ale nakonec přece jen Sparta vyhrává a slavíme při děkovačce s hráči.
Poté se nezávisle na sobě odebírá skupina asi patnácti lidí pěšky na Vltavskou a přichází obrovské překvapení, když na nás na tramvajové zastávce útočí asi 30 - 35 dobře vypadajících baníkovců. Napadli nás zezadu, takže nejvíce inkasují lidé, kteří byli vzadu, stavíme se na odpor, ale většina utíká nadlidským sprintem.

Celý výjezd se díky losu rýsoval poměrně zajímavě. Necelá padesátka chacharů jedoucích vlakem získala už při dopoledním pobytu v Praze šály HC Sparta a Hradce. V Příbrami se pak někteří točili na kolotoči, zatímco jiní rozšířili sbírku o šálu Příbrami a hlavně o vlajku „Fotbal fans Březnice", která byla největší, jakou místní fans toho dne disponovali. Pak se baníkovci pokusili probít zadarmo na stadion (ceny vstupenek jsou v Příbrami nehorázné). Což se jim nepovedlo.
V sektoru se schází za vlajkami „Bazal" a „Marienbad Ultras" osmdesát hostů, kteří měli v průběhu zápasu menší konflikt s pořadateli. V druhé půli pak odpálili takové nějaké divné věci, co stříkaly jiskry, ale nebyly to gejzíry, jeden velice kvalitní oheň a při děkovačce zasypali hřiště takovými blikátky, co vypadaly jako malé stroboskopy, ale nebyly to stroboskopy. Celou pyro-show ještě doplnila hořící vlajka domácích.

Z POHLEDU MOSTEČÁKA:
Již několik dní předem nás Slezané informují, že jistě dorazí. V den „D" se nás schází asi třicet, docela dobře sestavených vandalů. Hodinu před zápasem se ozývají Slezané, že až budou v Mostě, tak se ozvou. Nikdo však nevolá, a tak voláme my, ale neúspěšně. Míříme tedy do parku před stadionem a na místo vyrážíme rozděleni, což se stává osudným. Ti kteří jedou busem jsou na místě dříve než automobilová výprava. Naše chyba. V onom parčíku jsou spatřeni hosté v počtu asi tak třiceti kusů a přichází oboustranný náběh se zbraněmi v rukou. Padne pár solidních ran, ale dlouho nevydržíme a mladší z naší skupiny se dají na útěk, což se později mění v útěk hromadný. V tom doráží i automobilová výprava. Ještě se pár z nás pokouší o odpor, ale marně. Jsme rozehnání. Na každé straně jdou vidět nějaké ty rozbité hlavy, ale výhra patří opavským. Celé to trvá snad patnáct minut.

Z POHLEDU HRADEČÁKA: Před zápasem se scházíme v naší hospodě a sondujeme, zda se někde neobjeví hosté. Je nám přáno, a tak dochází k prohnání skupiny ševců, která dorazila na nádraží. Po příchodu ke stadionu je spatřen autobus Zlíňáků přistavený přímo u sektoru. Vyvěšujeme vlajky, ale po prvním gólu sektor opouštíme a jdeme se podívat do prostoru hostí. Plot s ostnatým drátem a  banda těžkooděnců obklopuje ševce a tak se možnost střetu dostává pouze do roviny zbožného přání, a proto jen tak postáváme. Nesnižujeme se na úroveň některých fanoušků, kteří jsou silní pouze pod ochanou čertů a upouštíme od slovního provokování a raději se snažíme o setkání mimo stadion.

Additional information