„Vůbec jsem si nedokázal představit jak intenzívní jsou v Glasgow postoje... Byl jsem šokován z toho, jak je nenávist mezi Celticem a Rangers obrovská a jak je každodenní. Je těžké to překonat."             (tehdejší trenér Celtiku Liam Brady pro list The Guardian v roce 1992)


„Zabilo by mě, kdybych nešel na zápas. Celtic pro mě není jen fotbalový klub, ale je mou identitou."                             (devatenáctiletý fan Celtiku)


Drtivá většina z vás ví, že intenzívní nenávist a vyhrocené emoce mezi fans Celtiku a Rangers patří již více než jedno století k charakteristickým znakům glasgowského derby. (Toto derby se však zřejmě několik let nesehraje, protože klub Rangers díky dluhům přes 21 miliónů liber padl v roce 2012 do 4. skotské ligy). S touto rivalitou se ztotožňují nejen hooligans, ale až na výjimky všichni fans obou klubů. Není to však nenávist  slepá či bezdůvodná, příznivci Celtiku a Rangers si velmi dobře uvědomují důvody, proč své protivníky nemohou vystát.


Tyto důvody však nejsou nikterak jednoduché, jedná se o celý komplex aspektů, které po staletí pomáhaly utvářet složité a vzájemně propletené vztahy mezi Skoty (Brity) a Iry. Pojďme si v krátkosti tyto aspekty shrnout.


Náboženské rozdíly
Zjednodušeně řečeno: Celtic jsou katolíci a Rangers jsou protestanti. Přestože vliv náboženství ve Skotsku zdaleka není tak silný jako v minulosti, fanoušci obou klubů se nemíní vzdát své „náboženské identity" na 90 minut týdně jen proto, že už nevěří v Boha. I proto jsou dnes z tábora Celtiku slyšet anti-protestantské chorály, zatímco fans Rangers se rádi nechají slyšet, že katolický papež a jeho věrní jsou bastardi.
Kořeny takové náboženské nevraživosti leží už v 16.století a v pokusech o reformaci zkorumpované katolické církve. Reformační hnutí ve Skotsku padlo na úrodnou půdu, což vedlo k vřelému přijetí a podpoře nově vznikající protestantské církve. Jelikož Irsko zůstalo loajální katolickému papeži, vznikl zde potenciál pro budoucí střety mezi protestanty a katolíky.


Osídlení Severního Irska
V sedmnáctém století došlo v oblasti Británie k událostem, které roztočily spirálu nenávisti a násilí mezi irskými katolíky a britskými protestanty. Británie se obávala, aby se Irsko nestalo základnou pro útok mocných katolických zemí, jako byly např. Španělsko nebo Francie. Proto se tehdejší královna Alžběta I. rozhodla násilně osídlit sever Irska „svými" protestanty. Na 170 000 Angličanů a Skotů se nechalo zlákat vidinou lehce získané půdy, která byla konfiskována irským farmářům, a usadili se v Ulsteru.
Taková kolonizace se pochopitelně moc nelíbila Irům (kteří byli mimochodem Brity označeni jako „pohanští, kulturně podřadní a necivilizovaní"). Výsledkem byly početné rebelie, které však byly obvykle rychle potlačeny a útlak jen zesílil.
Vrcholem všeho byla porážka irsko-francouzské armády, kterou pokořili protestanti pod velením anglického krále Viléma Oranžského v roce 1690. Od té doby bylo Irsko pouhou kolonií Británie. Význam této bitvy byl a stále je tak velký, že jí protestanti dodnes oslavují v kontroverzních oranžských pochodech. Je jasné, že zmíněné události vedly u Britů k pocitu nadřazenosti a pohrdání „zaostalými" Iry, kteří na oplátku své tyrany bezmezně nenáviděli.
 

Hladomor
Když opět zjednodušíme, tak Celtic jsou Irové a Rangers jsou Skotové (dnes ale velmi britsky orientovaní).
V devatenáctém století bylo Irsko převážně zemědělskou zemí. Chudí farmáři byli závislí na pěstování brambor pro svou obživu, nic jiného si nemohli dovolit. Čtyři roky bídné úrody brambor znamenaly pro Iry katastrofu, přes milion lidí zemřelo hlady, a na následky tyfu a cholery, další miliony hledaly spásu v emigraci do Ameriky a Velké Británie. Londýnská vláda nejenže odmítla hladovějícím pomoct, ale dokonce pokračovala ve vývozu dobytka a obilí z Irska. Irové dodnes obviňují Británii z úmyslu použít hladomor jako zbraň a trest proti rebelům (v roce 1845 mělo Irsko 8 milionů obyvatel, v roce 1976 už jen 4,7 milionů).
Mnoho Irů našlo během hladomoru exil ve Skotsku, hlavně Glasgow se stal novým domovem velké irské katolické menšiny. Přistěhovalci si však chtěli zachovat své zvyky, náboženství i kulturu, nebyli ochotni úplně přijmout skotskou identitu. Protestantští Skotové tím nebyli zrovna nadšeni, Irové pro ně byli nepřizpůsobiví vetřelci, tradiční nechuť ke všemu irskému byla prohloubena až k rasismu a diskriminaci irské menšiny. Glasgow se stal městem rozděleným na katolickou a protestantskou část (podobně jako severoirský Belfast), docházelo k pouličním bitkám, a také třeba nepřicházelo v úvahu, aby si protestant vzal katolickou ženu či naopak. Obě komunity přežívaly vedle sebe v napětí.


Vznik Ceitiku a Rangers
V „husté" atmosféře Glasgowa konce 19.stoleti vznikly přímo z obou znepřátelených skupin dva fotbalové kluby: Celtic FC a Glasgow Rangers FC.
Celtic byl založen v roce 1888 jako charitativní organizace katolické církve s úkolem shromáždit peníze pro chudé irské přistěhovalce. Tyto okolnosti spolu s předsudky okolí způsobily, že Celtic nutně musel vzniknout jako irsko-katolický klub pro irsko-katolické fans.
Celtic brzy začal dominovat skotské lize i poháru, což dodávalo irské menšině sebedůvěru a vynahrazovalo každodenní problémy. Díky Celtiku Irové dokazovali, že jsou stejně schopni jako povýšenečtí Skotové. Představitelé Celtiku ani samotní fans neopomněli při žádném úspěchu klubu zdůraznit patřičnou hrdost na své kořeny a církev.
„Opravdoví" Skotové si podobné „provokace" nemohli nechat líbit. Jejích pýcha a pocit nadřazenosti trpěly s každým úspěchem Celtiku. Skotské naděje se nakonec začaly upínat k Rangers, kteří se zdáli být nejschopnější zastavit Celtic. Navíc stadion Ibrox Park se nacházel v srdci části Glasgowa, která byla prakticky celá obydlena nejradikálnějšími protestantskými dělníky.
Rangers, ač původně docela normální klub, přijali postupně silnou protestantskou (anti-katolickou) a skotskou (anti-irskou) identitu. Klub se stal symbolem nadřazenosti Skotů (Britů) nad Iry. Celtic se naopak stal synonymem pro irskou katolickou menšinu ve Skotsku. Nenávist dvou národnostně, nábožensky a kulturně rozdílných komunit se pochopitelně přenesla i do emociálního prostředí fotbalových stadionů. Střet fans Celtiku a Rangers byl neodvratný.

(Pokračování příště)
 

 

 

 

 

 

 


Autor: Tomáš (Baník) + úpravy Správce


převzato z Football Factory č.13

 

Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Additional information