POVÁLEČNÝ VÝVOJ

Roky po Druhé světové válce byly také poznamenány nepokoji spojenými s fotbalem. Odborník na skotský fotbal H.F.Moorhouse píše: „Významné výbuchy fotbalového násilí (téměř všechny na zápasech mezi Celtic a Rangers) se odehrály v letech 1941, 1946, 1949, 1952, 1953, 1955, 1957, 1958 a dále v 60. letech. Násilí zahrnovalo rvačky, házení lahvemi a invaze na hrací plochu, dále pak samozřejmě rituální zpěvy, obscénnosti a urážky."

 

Chuligánství si ve větší míře začala všímat i skotská média, která volala po boji proti všem formám divokého chování na stadionech. Glasgowský magistrát přišel s řadou návrhů k vyřešení problému, včetně omezení počtu diváků a policejních opatření proti provokativním urážkám a vlajkám. Dokonce se uvažovalo o posunutí začátku zápasů na brzy ráno, aby se příznivcům omezila možnost konzumace alkoholu před zápasem.

 

Žádné konkrétní kroky proti chuligánům se však ve skutečnosti neuskutečnily s odkazem na to, že chuligánství je záležitostí několika pouličních raubířů. Skotská fotbalová asociace také argumentovala tím, že násilí v Glasgowě je mnohem obecnější problém, nejen fotbalový. Prezident Asociace prohlásil v roce 1958: „My ve fotbale se nesnažíme minimalizovat nebezpečí špatného chování na stadionech, ale chuligánství a zločin se dějí každý den v týdnu v glasgowských tančírnách, hospodách i ulicích, přesto jsme neslyšeli o tom, že by se hledala nějaká opatření, aby se řešil tento děsivý stav věcí."

 

Od poloviny šedesátých let se však fotbalové chuligánství stalo i problémem politickým a ekonomickým. Glasgow si získal pověst extrémně násilného, sektářského a dokonce rozděleného města. Projevilo se to i na ekonomické recesi celé oblasti.

 

Jak Celtic, tak Rangers se podle Asociace měli snažit odstranit všechny formy své sektářské identity - Celtic se měl zbavit irské vlajky vlající nad stadionem, Rangers měli zase ukončit své embargo na nákup katolických hráčů. Hlavně Rangers se ocitli pod sílící palbou kritiky za řádění svých fans, kteří pokračovali ve výtržnostech i v 70. letech. Tato kritika se často ozývala z tisku. Glasgow Herald v roce 1976 shrnul vnímání klubu takto: „Toto je třeba říct o Rangers... Jako skotský fotbalový klub jsou neustálou ostudou a občas i potupou. Tato země by byla lepším místem, kdyby Rangers neexistovali." Klub měl i špatnou reputaci pro tvrdou hru, což prý mělo mít negativní vliv na agresivní způsob chování fans.

 

Nejhorší incident glasgowského derby tohoto období popsal časopis GQ: „Když Danny McGrain vstřelil v poslední minutě finále Poháru v roce 1981 vítězný gól Celticu, tisíce lidí vběhly na hrací plochu. Prali se, kopali do sebe a bodali se střepy rozbitého skla. Pokutové území se stalo dočasnou lékařskou ambulancí plnou zkrvavených těl se zlomenými končetinami. „Cítím se spíše jako válečný zpravodaj než fotbalový komentátor," říkal hlas z komentátorského stanoviště o zmatku dole na hřišti. Kromě sektářství se na výtržnostech měla podílet špatná práce policie, vliv alkoholu a špatný stav stadionu Hampden, hlavně oplocení.

 

(pokračování příště)

 

Hampden Park stadion (skotský národní stadion)

 

 

Výtržnosti z roku ze Skotského poháru z roku 1980 (od 03:20)

 

 

 

Autor: Tomáš (Baník Ostrava)

 

převzato z Football Factory č.16

 

Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 


Související články:

Rozdělený Glasgow (1.díl) - http://www.hooligans.cz/reports/foreign/69-skot/2684-rozdeleny-glasgow-i

Rozdělený Glasgow (2.díl) - http://www.hooligans.cz/reports/foreign/69-skot/2722-rozdeleny-glasqow-ii

Rozdělený Glasgow (3.díl) - http://www.hooligans.cz/reports/foreign/69-skot/2763-rozdeleny-glasgow-iii

Additional information