Autor: Karol (Košice)
Z pohledu Trnaváka:
Košice jsme považovali za výjezd podzimu, protože jsme počítali s tím, že domácích přijdou podpořit jejich přátelé z Nitry a z Prahy. Ti nakonec nepřijeli. Na nekonečnou, 400 kilometrovou cestu do Košic jsme se už v pátek večer vydali v počtu 72 fans. Slušný počet dobře naladěných chuligánů Spartaku Trnava. K úplné spokojenosti mi chybělo v kolonce počet trojciferné číslo. Díky chápavým průvodčím jsme dobrovolně vystoupili až ve čtyři ráno v Margecanech a to proto, že jsme nechtěli do Košic přijet moc brzy a připoutat tak na sebe pozornost fízlů. V nádražní hospě jsme popili, zazpívali si, vyzbrojili jsme se a šli na další vlak směr Košice. Před odjezdem vlaku dělali problémy čtyři přítomní fízli, ze kterých jeden, když viděl že situaci nezvládají, vytáhl pistoli a mířil rovnou na nás. Jeho „nemocný“ pohled a třesoucí se ruce nevěstili nic dobrého, nastoupili jsme tedy na vlak a v osm byli v Košících. Přišli jsme do města a usadili se v jediném otevřeném podniku v okolí. Dlouho jsme však nevydrželi. Zavolali na nás dva vyhazovače, kteří sletěli ze schodů a s výkřiky: "Ti jsou šílení", utíkali pryč. Servírka zavolala policajty, tak jsme raději vypadli. Byly tři hodiny před zápasem a šli jsme proto do hospy ke stadionu, kde se prý před zápasem scházejí domácí. Sedli jsme si, vyslali hlídky do okolí a čekali jsme. V dálce se mihly nějaké podezřelé osoby. Byli jsme si jisti, že Košičané o nás vědí a každou chvíli jsme čekali náběh. Ten však nepřišel a hodinu před zápasem přišli fizli a začali nás buzerovat, ať si jdeme koupit lístky. My jsme nechtěli, že nemáme čas. Oni, že nás nepustí na stadion. Osm našich si šlo koupit lístky, když v tom se s velkým řevem vyřítili Košičané. Vyrazili jsme proti ním, ale zastavili nás fizli. Z těch osmi našich sedm ustoupilo, postavil se jen jeden. Košičané však ani neměli zájem o střet. Z velké dálky hodili asi 30 kamenů (tolik jich i bylo), které nikoho netrefily, ani k nám nedoletěly. Zmizeli pryč a my jsme doplatili na svůj slabý boj s policií. Prostě, když je fízlů více než 15, nejsme s nimi až na pár výjimek schopni bojovat. zatlačili nás zpět do hospody a nutili nás jít do sektoru. Odmítli jsme a čekali až do poslední chvíle, zda se něco nesemele. Fandili jsme myslím celkem dobře, i když nás už přemáhala únava. Košický kotel vypadal celkem slušně. K tradičně kvalitním vlajkám (na jejich malém plotě však nevyniknou) přidali ohně, dýmovnice a dobré fandění. Po zápase nás fízli spolu s "kukláčema" odprovodili na nádraží. Šli jsme asi hodinu pěšky přes všechna cikánská sídliště. Cesta zpět proběhla v klidu, až na to, že jsme si museli koupit lístky. Na závěr jen tolik. Košičané mě po tom, co neabsolvují vůbec rizikové výjezdy zklamali i doma. Byli jsme v jejich městě pět hodin před zápasem a oni naběhnou až 20 minut před ním poté, co nás už hlídá policie. Vypadali sice dobře, i útok kameny byl o.k., bylo jejich chybou, že neházeli z bližší vzdálenosti. Mohli jsme mít pár rozbitých hlav. Proč nepřišli dříve, když tam fízli ještě nebyli? Nechce se mi věřit, že se setkávají půl hodiny před zápasem, když v Košicích hraje Trnava.
Autor: Chuligán z R.B.W. (Spartak Trnava)
převzato z Football Factory č.10
Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt:
