Ale postupně. Pomalu se scházíme již od dopoledních hodin, abychom skončili nakonec všichni na „Parkáči". Víme o tom, že sparťané od častých ranních hodin sedí v Irské restauraci, ale jelikož nechceme rozbíjet hospody v našem milovaném městě a už vůbec ne v centru, nepokoušíme se o žádný atak. Nehledě na to, že před restaurací stojí policejní hlídka (sice jen tři, ale kolem neustále krouží zelenobílé Felicie). Když však dostaneme hlášku, že sparťané již restauraci opustili a míří ke stadionu, vycházíme jim vstříc. Vychází nás asi padesát a až na dva nebo tři pásky a jednu láhev jsme naprosto beze zbraní. Nevím, kde protivníci viděli tyče a řetězy? To jste se asi museli pěkně nachlastat! Naproti naší skupině jde nějaký týpek, který nám radostně sděluje, že je máme za rohem. Aniž bychom věděli kolik jich je, jestli tam vůbec jsou a kolik je s nimi fízlů, se někteří rozbíhají, čímž jsme se trochu roztrhli. A ejhle, už je tady máme. Sparťané jsou, zdá se mi, trochu zaskočeni našim nečekaným útokem a dochází k prvním střetům. Rychle se však vzpamatují, k čemuž jim napomohl pohled na naší skupinu, ze které se asi deset až patnáct lidí pralo a zbytek jen o krok dál přihlížel. Nutno přiznat, že většina z nás dostává, ale pár Pražáků také něco schytlo. Sparťané jdou do toho téměř všichni a zatlačují nás.
Určitě vyhráli, ale nad názory, jak nás nerozjebali a že tekla polská krev, bych být nimi pouvažoval. To, že nás šlo z těch padesáti jen tak málo je jen a jen naše chyba. To, že se v rukou soupeře objevilo přece jen více pásků a láhví je taky O.K. Dokonce i ten vážný úraz přezkou jim nevyčítám, protože to klidně mohlo dopadnout opačně. Ty kecy, že třikrát obešli stadion, aby nás našli! Prý jsme na ně naběhli s tyčemi a řetězy! A že jsme byli biti jako koně - bez komentáře.
Utkání jsme prohráli 2:1, ale snad jsme se solidně předvedli žlutými a modrými papíry a balónky. Do toho jsme vhodili sem tam i nějakou tu dýmovnici a hlavně si myslím, hodně dobře jsme fandili. Co se týče ultras stránky, tak to mě Sparta hodně zklamala. Asi jim nestálo za to, předvádět se před „nějakou" Opavou.
autor: Oskar (SFC Opava)
Z POHLEDU SPARŤANA:
Na několikrát překládané utkání v Opavě vyrážíme z pražského hlaváku čtyřicet minut po půlnoci v celkem slušné sestavě. To i přesto, že je pondělí. Při přestupu v Ostravě v klidu pijeme ve Zwettleru a z důvodu setkání s místními kingy si necháváme ujet spoj. Ti však nikde, a tak pokračujeme směr Tropau.
Vítají nás čerti, kteří se nás vlastně ujali už na Svinově. Pijeme na nádraží, v jakési napodobenině irského pubu a nudíme se. Následuje pochod ke stadionu. Při příchodu do parku se na nás řítí opavsko-wroclawská bojůvka a vzniká několikaminutová řež, kterou celkem jednoznačně vyhráváme. Strouhat frajery však nebudeme (od toho je v Praze jiný klub, taky na „S") a oceníme fakt, že v tak malém městě funguje hools skupina, která se může rovnat se špičkou ligy.
Samotný zápas sleduje zcela zaplněný stadion, který vytváří patrně nejlepší atmosféru v naší republice. Domácí nezaostávají ani v ultra stránce a prezentují choreo a dýmy. Nás je v hermeticky uzavřeném sektoru na osmdesát, většinou relaxujeme a občas i fandíme. Potěšeni jsme výhrou našich chlapců.
Po závěrečném hvizdu nás strážci zákona busy odváží na nádraží a přes
Olomouc posílají domů.
Na závěr chci poděkovat opavským. Oni vědí za co!
Autor: BDzL-O (Sparta)
převzato z Football Factory č.13
Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
