Against modern football! Proti modernímu fotbalu!

Většina z Vás bude jistě souhlasit s tvrzením, že nezbytným kořením fotbalu je atmosféra na tribunách. Pokud byste seděli na stadioně sami, nikdy si zápas neužijete takovým způsobem, jako ve společnosti tisíců dalších fans. Nemusíte přímo patřit mezi ty nejhlučnější, ale v podvědomí jste rádi, že zde nějaká povzbuzující skupinka s bubny a silnými hlasivkami je. Nikdo nemá rád ty chvíle, kdy je na stadioně ticho jako v kostele. Včetně hráčů samotných.

Navzdory těmto předpokladům směřují kroky vůdčích fotbalových bossů zejména proti aktivním fanouškům. Věrnost příznivců se jim hodí pouze do té doby, než si zakoupí sezónní pernamentku a dres oblíbeného hráče. „Potom už jen seď a mlč. Po gólu můžeš i vstát a tlesknout. Hlavně si pak zase sedni.“ Zhruba takto jde myšlení manažerů shrnout. Nevěříte a přijde Vám to absurdní? Stačí se trochu zamyslet nad některými jejich kroky. V celkovém důsledku spolu všechny následně popsané aspekty souvisejí, ale pro lepší přehlednost jsou zmíněny odděleně.

Komercializace
Zvyšující komercializace se projevuje snad ve všech složkách společnosti. Nevyhýbá se pochopitelně ani fotbalu. Přináší klady i zápory – těm se budeme věnovat podrobněji. Bylo by utopií snažit se těmto procesům bránit systémem nejrůznějších restriktivních zákazů shora. Na druhou stranu ale ani není nutné všem těmto změnám jen nečině přihlížet. Proč bychom měli mlčet, když se náš oblíbený klub přejmenovává na FC Tesco Praha, nebo když se naše posvátné barvy mění podle loga operátora, který si to rozhodl na dvě sezony zaplatit? Právě v tuto chvíli mají přijít na řadu fanoušci, kteří se těmto změnám zásadně postaví. Že je tento boj důležitý, ale že je možné jej i vyhrát dokázali v posledních letech například fans v Ostravě či Liberci. Klubová vedení se rozhodují primárně na základě financí. Pokud se fanoušci diktátu sponzorů postaví, bafuňáři si mnohdy lehce spočítají, že mohu za ztrátu přízně a za potíže s fanoušky v dlouhodobém důsledku tratit víc, než kolik jim přinese sponzorská smlouva. Nezbytným předpokladem úspěšného tažení fanoušků je jejich jednota a jednoznačně formulované požadavky. Poté je důležité najít hranici, za kterou by kluboví bosové neměli zacházet.

TV
S komercializací úzce souvisí i působení televizních společností. Atmosféře na fotbalových stadionech to samozřejmě nepřidává. Přenosy začínají v naprosto nevhodných časech. Fanouškovské šlágry, které by normálně znamenaly plný dům a vynikající atmosféru, bývají silně degradovány. Problémy vznikají jak domácím, tak hostujícím příznivcům. Není například jednoduché doprovázet svůj klub na druhém konci republiky v pondělí odpoledne. Patrný odliv fans znamenající mnohem nižší atraktivitu zápasu, nemůže být ničím kompenzován. Vliv televizních štábů navíc stále roste a pomalu si začínají diktovat i co a jak se smí z ochozů ozývat. S nevhodným termíny TV zápasů nesouhlasí mnohdy ani samotné kluby, ale nemají dostatečnou snahu ke změně. Argument, že bez televizních kamer nebude dostatečně propagován klubový sponzor bohužel v jejich očích vítězí.

Omezování svobody fanoušků
Asi nejznámějším příkladem restrikcí vůči fanouškům je zákaz pyrotechniky. Většinou je ospravedlňován nebezpečím zranění, které si samotní fans mohou při jejím zapálení přivodit. Spíše to však souvisí s celkovým klimatem ve společnosti, kdy má jedinec stále menší prostor pro vlastní rozhodování. Existoval-li by úřad na odpalování pyrotechniky a v něm speciálně vyškolení úřadníci-odpalovači, kteří by samozřejmě dokázali světlici držet důmyslněji než obyčejní lidé, jistě by s pyrotechnikou nebyl problém. Nejlépe, kdyby ještě fanoušci na tyto vyškolené odborníky přispívali. Přehnanost obav z pyrotechniky podporuje fakt, že při jejím odpalování nebyl na tuzemských stadionech doposud nikdo zraněn. Zejména byl-li o „pyru“ předem seznámen hlavní pořadatel, jsou tyto aktivity naprosto bezpečné. Zvýšené nebezpečí pro fanoušky naopak vzniká, jsou-li světlice odpalovány „načerno“. V tomto případě hrozí zejména poranění fans od přivolané policie, či ochranky. Na rozdíl od pyrotechniky si se zdravím fans mnohdy o dost více zahrávají hráči a jejich výkony.
Omezování fanouškovské svobody se projevuje i v dalších oblastech. Stadiony začínají být rozdělovány na sektory podle tržních segmentů. V nich poté mohou sedět například pouze nekuřáci, teenageři či rodiny s dětmi. (viz. stadion Sparty). Zkuste zapojit vlastní fantazii, kam až může tento vývoj dospět. Kluby či svaz se snaží cenzurovat choreografie a transparenty. Na některých stadionech se například zakazují věšet velké vlajky, které by mohly překrýt reklamní banner. Není zřejmě daleko doba, kdy bude zakázáno i fandění ve stoje.

V tomto kontextu znějí směšně nářky fotbalových činovníků, že se ze stadionů vytrácejí příznivci. Těžko obstojí argument, že jsou stadiony nebezpečnější než dříve. Kdo na fotbal chodí déle než několik posledních let, musí uznat že opak je pravdou.
Je patrné, že mnohé kluby při svém diletantském rozhodování naprosto opomíjejí duši pravého fanouška. Popřípadě ji vůbec neznají. Těžko říci co je horší. Kvůli všem těmto problémům se s odporem vůči moderním trendům ztotožňuje stále více příznivců. V mnoha evropských zemích vznikají skupiny, které si nechtějí nechat ukrást svůj milovaný fotbal. Hlasitě vystupují proti jeho přeměnu v šaškárnu ušitou dle vzoru zámořských sportovních soutěží. V nich už dávno nestojí na prvním místě sport a fanouškovské vášně, ale spíše dostatečná prodejnost Hot-dogů a miliony čumilů u televize.

A.M.F.