Na domácí odvetu doráží cca. 2000 němců. Ještě před zápasem proběhne v centru města potyčka mezi domácími chuligány a GE-hooligans, hostů je asi okolo 12, domácích 2 x více. Němci inkasují pár ran, ale žádná sláva, okamžitě se do toho zamíchala policie a oba tábory od sebe odděluje. Tyto dvě skupiny se k sobě ještě jednou dostávají, ale scénář je stejný, rychlý zákrok policie, pouze jeden z hostů je trefen lahví. Cestou na stadion sráží schválně policejní tranzit jednoho z nás.
Na stadionu vyvěšujeme vlajky: Ultras, litoměřickou A.C.A.B. a transparent Shalke 4% a jednu ukořistěnou. Visí též dvě zástavy DBS. Němci se prezentují kvalitním supportem a spousty vlajkama. Domácí odpalují během 2. půle dvě modré dýmovnice. Ke konci zápasu byl cestou na záchod, napaden pořadatelskou službou údajný odpalovač dýmů. Skupina chuligánů (zapojuje se i čtveřice hools Karlsruhe) mu jde na pomoc a vzniká tím bitva, jaká nemá v Liberci obdoby. Když už namachrovanci z řad pořadatelů nestíhají a dostávají slušné kapky (někteří hrdinové z KEENu tahají teleskopické obušky), jde jim na pomoc policie. Domácí útočí na policii pěstmi, kopanci a vytrženýma sedačkama. Psovodi sundávají psům košíky a štvou je proti nám, na což doplácí jeden z nás prokouslou rukou. Fízlové dostávají, co si zaslouží. Jeden končí se zlomeným nosem, další s krvavým šrámem v obličeji. Bohužel je zraněn i policejní pes. Celé tohle peklo trvá asi 10 minut…
Po zápase jsou zatčeni 4 údajní pachatelé z Jablonecka a 20 hodin drženi na fízlárně.
Na oblíbenou pondělní dohrávku se schází v domácím sektoru okolo 200 fans a 4 fanatici KSZO Ostrowiec. Při nástupu hráčů se prezentují 3-mi ohni, polystyrenovým nápisem SLOVAN (v bílé barvě) LIBEREC (v barvě modré), vlajkami na tyči, 30 stříbrnými vulkány a trochou stroboskopů. Support je ucházející. Slávistů dorazilo kolem 100 s vesnickými vlajkami fan-clubů a jednou Red-White Supporters.
Na začátku druhé půle domácí odpalují dalších 30 vulkánů. Hosté se prezentují pouze fanděním.
Po zápase proběhla bitka mezi 25 libereckými (v tom 4 z KSZO) a stejně početnou skupinou chuligánů Slávie, kterou zakrátko ukončuje policie a tak nemá bitka vítěze ani poraženého. Ve střetu přicházejí domácí o šálu a hosté o kuklu.
Do země vína, hlemýžďů a žabožroutů se vydáváme ve středu večer. Sedíme namačkáni v autobuse a máme před sebou 1.200 km. Naštěstí cesta není až tak hrozná jak se zdálo na začátku a tak probíhá v klasickém podání chlast-spánek-chlast. Cestou poučujeme další účastníky zájezdu o tom jak se mají chovat v Lyonu filmem "Proč?" a chuligánskými sestřihy z evropských stadiónů. Cesta uběhla "rychle" a za 15 hodin už se potulujeme u fotbalového stadionu Olympiku. Jdeme na průzkum do města ale to je vzdáleno několik kilometrů a tak slídíme po čtvrti, která je plná přistěhovalců z francouzských kolonií. Zapadáme do baru kde vesele holdujeme pivu (nutno podotknout, že tu 0,25 l stálo 70 Kč). Jdeme nakoupit do blízkého krámku nějaký to pivo a jdeme touto chudinskou čtvrtí směrem ke stadionu. Cestou sdělujeme místním přistěhovalcům co si o nich myslíme, lepí se na nás policejní patrola, která když nás vidí jak obtěžkáni igelitkami s nejlevnějším chlastem vyřváváme všechno možné, se směje a nechává nás na pokoji. U staďáku se potulují věhlasní BAD GONES, jedni z nejlepších chuligánů ve Francii ale všem je tak 14 let. Dokonce nás navštíví u našich autobusů, kde se ovšem spokojí s výměnou nějakých šál a s pár informacemi o české scéně.
Na stadionu se schází asi 500 fans Liberce (12 Ultras, 3 Jablonec). Z naší strany se prezentujeme pouze modro-bílými balónky a neustálím fanděním, které část (párkožroutů) většinou bojkotuje. Kotle Lyonu jsou 2, za oběma brankami. Naproti nám jsou vidět BAD GONES-VIRAGE NORD (dle mého odhadu tak 1000 - 1500), kteří mají vlajky na tyčích a po celý zápas odpalují ohně. Vedle nás je plachtou a dvěma ploty oddělena další část domácích, kterých je asi 400 a prezentují se podobně. V obou francouzských sektorech mají jejich "předříkávači megafony". Celková návštěva byla něco přes 26.000 diváků. Zápas začíná pro Slovan skvěle, ujímáme se vedení a po celý zápas hrajeme s obrovským nasazením a chutí zvítězit, bohužel v závěru dostáváme vyrovnávací gól. Nevadí, výsledek 1:1 berou všichni všemi deseti. Po závěrečné děkovačce s našimi bohy jsme drženi asi hodinu v sektoru a pak jsme policií a pořadateli odváděni do přistavených autobusů a opouštíme Lyon. Do Liberec dorážíme druhý den v 14 hodin.
Konečně se ve Slovanu odhodlali a udělali zájezd. Dokonce zadarmo, za což jim patří dík. O malinko horší to bylo s organizací zájezdu. Info bylo jen na oficiálních stránkách, které nemají příliš návštěv z Liberce (stejná situace je i u našich stránek, více návštěvníků než z Liberce je odjinud, popř. ze zahraničí). Pak byl malinký článek v LD, v prostředku malým písmem, na tři řádky. Propagace byla slabá a ještě o víkendu spousta lidí nevěděla, že se někam jede. Přesto nakonec odjížděli čtyři autobusy. Nás se sešlo kolem dvaceti, což vzhledem k ceně zájezdu byla účast velice slabá. Protože zmrdi typu Džeksna, Přidejseho, mladýho Cinci, Žloutenkáře, Golema, Sigiho, Country-W, Emsiho, Kindra, PornoStandy, Íkváče atd. slibovali a pak v pondělí přišli s nejtrapnější výmluvou, že zaspali. Tak proč šli spát? Jsou to kreténi. Nejlépe to udělali Cejna a spol., noc strávili v nonstopu, kam jsem kolem páté dorazil i já. Něco jsme popili a kolem sedmé vyrazili na shromaždiště autobusů. Tam se to pomalu slejzalo a bylo vidět, že nejen Cejna popíjel celou noc.
Přesně v 7.45 byl odjezd, na nikoho se nečekalo a dokonce byl vydán i zákaz stavět na záchod. Tento zákaz byl velmi krutý a když ho Cejna obešel po svém, nakonec nám zastavili. Shodou okolností u pumpy, takže si všichni pohodlně odešli na záchod a odjížděli jsme vybaveni pestrou paletou alkoholických nápojů. Na kraji Prahy nastala druhá, těžká močopudná krize a před Viktorku jsme dorazili po asi 30 minutách, to už byli někteří skoro v bezvědomí. Po příjezdu většina fans šla rovnou na stadion, my jsme se šli ještě na chvilku posilnit do restaurace Pod Viktorkou. Na stadion jsem dorazili asi 5 minut před výkopem a začali povzbuzovat. Zpočátku jsme se i snažili o normální fandění, ale naši chlapci na hřišti na to vůbec nechtěli slyšet a za celý první poločas se nepokusili ani jednou vystřelit. A tak jsme většinou "povzbuzovali" svého oblíbence "boží ruku" Chihuriho. Stále více nás však přitahoval stánek s grogem, až nás nakonec přitáhl úplně. Od této chvíle do doby než Policie zakázala prodej Rumu, jsme stačili vypít řádné množství a začali skandovat nesmyslné pokřiky. Cejna ovšem skadoval celý zápas jen jeden pokřik, a to jméno jednoho pána, který už dlouho nežije a nebudu ho zde radši jmenovat. O poločase byl vcelku klid, jen Šedý Karel měl nějaké extempore u vchodu s PČR. Druhý poločas byl na hřišti ještě horší, dostali jsme dva góly a vystřelili jednou, velmi nebezpečně, rychlostí asi 1m/h. V hledišti přibylo více nesmyslných pokřiků, jen Cejna si pěl stále svou. Ke konci, patrně z radosti nad předvedenou Slovanu hrou jsme se pokoušeli o vláček, ovšem bez pochopení ostaních fans. Po skončení zápasu se pár lidí, nevím z jakého důvodu, pokoušelo vyvrátit bránu na hřiště. Byli zpozorováni a následně jsme byli všichni vytlačeni ze stadionu.
Nad Viktorkou jsme nastoupili do autobusů a vyrazili směr Liberec. Klasicky, jako už je naším zvykem, nebo spíše dopravců, jsme tam někoho zapomněli, ale naštěstí ho někdo M.... autem a byl v Liberci dřív než my. Celou cestu jsme se marně pokoušeli přemluvit řidiče aby to vzal přes Jablonec, kam jsme chtěli jít na Bohemku, ale marně. Po návratu jsme se rozhodli, že přeci jenom do Jablonce vyrazíme. Ale už se skoro nikomu nechtělo, tak nás nakonec tramvají dokodrcalo na stadion, kam jsme dorazili asi v 65. minutě, asi 7 nejodolnějších. Chvilku jsme tam očumovali, zhodnotili kotel Bohemky (Bohemáci+Poláci z Walbrzychu), počet ani nevím, ale náš stav i počet nám velel odebrat se do hospody pod stadion, kde jsme doslova vytuhli. Kolem 20. hodiny jsme vrátili do Liberce.
Výjezd to byl vcelku dobrej, hlavně cena zájezdu, stejně se však našli idioti, kteří se nejeli a ještě se nesmyslně vymlouvali. A kdyby na se na hřišti místo hráčů nemotaly mátohy, tak by i fandění vypadalo líp.
Jelikož nám ze Slovanu dali vědět, že žádné autobusy pro fanoušky zařizovat nebudou, protože o ně nemají zájem a určitě by se to Slovanu finančně nevyplatilo, museli jsme si autobus sehnat sami. Nebylo to nic jednoduchého, ale nakonec se nám to podařilo. Museli jsme sice všechny lidi obvolat a obejít, protože bylo nutno zaplatit předem, to se nakonec taky podařilo a tak byl autobus celý vyprodán jen ”spolehlivými” lidmi.
Sraz byl v sobotu večer v Nonstopu Merkur, přišlo však jen pár lidí, ale i tak prý noc proběhla celkem pohodově v různých nočních podnicích. První tři dorazili na místo odjezdu už v 6°° (odjezd byl v 9°°) a zalehli na “freddyho” do parku. Po probuzení v půl deváté, zjistil Pinďour, že má 5 cm od hlavy jakousi hromadu hoven a všichni ostatní na to mají na botách. Během očisty se začali scházet ostatní, a do devíti nás tam bylo asi 40. Poté dorazili “Hooligans Aus Tanwald” a mohli jsme vyrazit. Cesta ubíhala v poklidu, protože ti co to táhli od večera už neměli moc sil a ostatní ještě nestihli nic vypít. V Novém Boru přistoupilo dalších pět lidí a tak nás jelo v autobuse zhruba 50. Za zpěvu lidových písní, občasného skandování a mnoha zastávek, jsme asi po třech hodinách jízdy po silnicích třetí třídy dorazili do Blšan. Nabrali jsme směr do hospody na náves, tuto jsme obsadili a začali se řádně posilňovat. Chvilku před začátkem jsme vyrazili na stadion. Při čekání ve frontě na lístky projel kolem Chvalovský, dostalo se mu spršky zasloužených nadávek a došlo i pokropení jeho auta. To jsme asi neměli dělat, protože se nám přes rozhodčího při zápase pořádně pomstil. Pravděpodobně dokud bude mít nějaký vliv ve fotbale nemá cenu do Blšan na fotbal jezdit. V sektoru hostí se nás z Liberce sešlo zhruba 100. Celý první poločas kopaly Blšany jeden trestňák za druhým, tak se ani moc nefandilo, a aby jsme se nenudili tak se bezpečnostní agentura a policie neustále pokoušeli vyvolat nějaký konflikt, což se jim poměrně dobře dařilo. Potom se bezúspěšně pokoušeli vyklidit část našeho sektoru. Jediné co se jim podařilo bylo to, že při boji o bránu, když už dostali alespoň jednoho člověka od nás ven, mu přiskřípli ruku tak, že musel do nemocnice na šití. To samozřejmě vyvolalo další potyčky, s výsledkem, jeden zatčený na naší straně. Ve druhém poločase potyčky pokračovali s ještě větší intenzitou. Kozlovi se podařilo ukořistit domácím vlajku , ale byl chycen agenturou a o vlajku obrán. Při další větší potyčce, bylo vhozeno několik dýmovnic a chvilku se nehrálo. V závěru se opět fandilo, protože Slovan tlačil, ovšem skoro bez šancí, a tak jsme zklamaně uvítali konec.
Potom jsme museli počkat asi půl hodiny na navrátilce z nemocnice, a další asi hodinu trvalo než se ozval zatčený, že už je venku a čeká v Podbořanech na náměstí. Po páté vyrážíme nejdříve do Podbořan a pak směr Liberec. Nějakou dobu za námi jelo policejní auto, a tak Fish vylezl poklopem na střechu autobusu a aspoň jim zamával na cestu. V Podbořanech jsme nabrali propuštěnce a vydali se domů. Když se začalo stmívat, jsme zjistili, že jedeme jinou delší cestou, a že se nepojede přes Bor, což velmi nelibě nesli kluci z Boru. Tohle byla opravdu velká sviňárna, ale doteď nevíme co vedlo řidiče k tomu, že jsme se najednou ocitli u Mladé Boleslavi, což je úplně na druhé straně od Liberce. Kluci z Boru dost nasraně vystoupili v Mnichově Hradišti, aspoň dostali od řidiče nějaký prachy, ale pochybuju, že po týhle zkušenosti ještě s náma někam pojedou. Bylo nám z toho všem blbě, ale nedalo se nic dělat. Potom proběhl jeden “nákup” na pumpě a ve tři čtvrtě na devět jsme zmoženi dorazili do Liberce. Akce to nebyla špatná, ale fotbal stál za hovno, a nečekaný a nechtěný podraz na boráky to hodně zkazil. Fota budou v týdnu
Po loňských zkušenostech s místenkami na autobusy jsme si radši objednali místa předem, i když to zpočátku vypadalo tak, že opravdu místa budou mít jen ti co si za úterý koupí místenku, nakonec dostali ve Slovanu rozum a prodávali lístky i na místě odjezdu. Takže všichni co přišli na autobusák odjeli. Z Liberce jelo 20 autobusů, což by odpovídalo asi tisícovce lidí, takže dalších asi dva tisíce jeli auty.
Scházeli jsme se jako obvykle v restauraci Joy blízko autobusového nádraží, trochu nás zklamalo, že opět nedorazili všichni co slibovali, ale dobrou náladu nám to přeci jenom nezkazilo. Z Teplic už v pondělí přijel D.N. se svojí vlajkou Division Nord. Původně jsme měli sraz už v úterý, ale jak už je zvykem přišel jen Pinďour a D.N., kteří spolu kalili celou noc a obtěžovali ostatní nočními telefonáty. Nakonec se nás zde sešlo 16, což nebyla žádná sláva, ale co se dalo dělat, když tu jsou i idioti, kteří nejedou ani na finále poháru. Před 13 hodinou jsem se přesunuli na autobusák, kde nás ještě doplnilo pár lidí, především Íkváč v pantoflích. Ještě jsme v Uranu nakoupili plechovkáče, a nastoupili do přiděleného autobusu. Zde na nás vyděšeně zíralo opět důchodecké osazenstvo a zpočátku i vcelku bojovně se nám snažilo dát najevo, že nás oni milostivě vzali do autobusu, brzy však po několika pokřicích rezignovali a prakticky až do Prahy byli v klidu. Co se dělo v autobuse nemá cenu popisovat, je to totiž pokaždé stejné. Menší problémy byli se zastávkami na záchod, to se důchodci opět pokoušeli o nějaký menší vzdor, ale řidič už pochopil, kdo je pánem autobusu a reagoval na každou žádost o zastavení. Po příjezdu do Prahy ze opět zvedla bojová nálada, která vyvrcholila zásahem policajta dvěma poloprázdnými plechovkami od piva. Asi po 50ti metrovém sprintu na křižovatce náš autobus dohonil, ale když se podíval dovnitř tak to vzdal. Než jsem dojeli na Strahov, tak jsme vyházeli vše nepotřebné z autobusu a řidič aspoň nemusel uklízet.
Vymotali jsme se na tribunu, vyvěsili naše vlajky a začali přemýšlet co dál. Zbývalo skoro dvě hodiny do začátku a všimli jsme si, že ratíškovický sektor je vcelku zaplněný a že mají už vyvěšeny vlajky. Proto se asi 20ti členná skupina vydala po tartanu směrem k rat. V tom se nám pokoušel zabránit nějaký pořadatel, ale absolutně jsme ho ignorovali. Rat zpočátku nechápavě zírali, ale když jsme byli asi na 10 m tak podle zahalených tváří pochopili, že zřejmě na slivovici nejdeme a jali se sundávat vlajky. Měli ale smůlu, byli jsme rychlejší a o všechny vlajky co měli na plotě zepředu přišli. Zde se vyznamenal Íkváč, ačkoli měl na nohou pantofle, zdálo se že má spíše tretry a při běhu zpět ještě stačil skatovat pořadatele, který se naprosto nepochopitelně snažil ho chytit. Bylo opravdu hnusné vedro a i po tak krátkém běhu se nedalo ani polykat a tak jsme se až do začátku utkání věnovali přísunu tekutin.
Nástup hráčů na hrací plochu jsme uvítali dýmovnicí, a každá další dýmovnice byla velkou zábavou, neboť zásah hasičů a likvidace dýmovnic, které jsme schválně házeli na spodní část tribuny, aby museli přelejzat zídku, byl v jejich plné zbroji opravdu velice zábavný. Mezitím jsem si samozřejmě všimli, že dorazila i naše “slavná policie”, která začala samozřejmě s taktikou “něco za každou cenu musíme vyvolat, protože jinak si nebouchnem”. Tato taktika spočívala v tom, že se stavěli různě do cesty a pokud se jim někdo snažil vyhnout, tak do něj stejně narazili a čekali jestli se to “nechytne”, pak si zase vymýšleli, že někdo odpovídá nějakému popisu a je třeba mu tudíž i s následným vykroucením rukou zkontrolovat OP. Toto se dělo mnoha lidem po celý zápas, a je třeba uznat, že fans ačkoli měli někteří hodně upito, ukázali, že nejsou tak vypatlaní a že na podobné primitivní provokace se prostě nechytnou.
Během těchto radovánek jsme zpozorovali nějakou skupinku vedle našeho sektoru, posháněli jsme pár lidí a chtěli se na ně jít mrknout, ale opět “chytráci” zaúřadovali a začali nás nahánět, že prý jsme ukradli pořadatelům vlajku na žerdi (do nebe volající hovadina). Takže nás zase rozptýlili a ke slávistům, jak jsme zjistili se dostali jen Pinďour s Geržim. Zde je vyzívali k férovce venku, ale bez úspěchu. Slovan hrál skvěle a ani snížení rat nám dobrou náladu nepokazilo. Ke konci zápasu jsme sundali své vlajky a přesunuli se na tartan k závěrečným oslavám. Po závěrečném hvizdu, během oslav na ploše jsem zpozorovali, že ani po sedmi letech v lize někteří naši fans nemají tolik rozumu aby nenechávali vlajky na tribuně, když slaví na ploše. Samozřejmě než jsme mezi slavícími našli, vlajka Fanatics mizela u východu. Okamžitě jsme asi v počtu 15 lidí vyrazili k pronásledování. Když se nám podařilo dostat ze stadionu, zpozorovali jsme nějakou skupinu jak utíká směrem dolů. Vydali jsme se tudíž tímto směrem a po asi 200 m běhu se nám podařili dohonit nejpomalejší z nich. Skvěle o pomoc, jak když se zabíjí prase, řval nějaký na blond odbarvený Pražák. Potom se tato skupinka zastavila. Když všichni doběhli na místo, tak spolu s těmi Pražáky (později se ukázalo, že jde o Sparťany, kteří číhali na slávisty) stáli Pinďour, Gerži, Radek a Íkváč a ukazovali nám spolu i ze sparťanama ať se nepřibližujeme (šlo o to, že tam stála i kriminálka a tak nám signalizovali, ať děláme jako by nic) . Stali jsme tudíž asi 30 m od místa a čekali co se bude dít. V tom se rozpoutala krátká bitka o silnici výše (celé se to událo v jakýchsi serpentýnách u Strahova), proto jsme proběhli křovím a vyslechli si jak někdo z Pražáků křičí, “jsou tady policajti nechte toho”, ale žádné jsme neviděli tak jsme tam naběhli, proběhla krátká tzv. fackovačka, při které naprosto nepochopitelně Standa začal telefonovat, v tu chvíli dostal facku a mobil letěl neznámo kam. Chvíli jsme ho hledali, ale byl už v prdeli. Mezitím o další silnici výše už probíhala pouze slovní potyčka. Vylezli jsem tam, ale Pinďour a ostatní už odcházeli za hradbou policie, tak jsme šli k autobusu. Cestou jsme potkali další liberečáky vybíhající se zpožděním za náma, které jsme jen nasměrovali k autobusu.
Nastoupili jsme do autobusu, a ačkoliv jsme nebyli komplet, autobus se rozjel. Začali jsme řvát ať zastaví a dědci se opět projevili, začali naprosto nepříčetně vyvádět, že nakonec nezbylo než použít násilí k jejich umlčení. Zastavili jsme asi po 300 m a M.C. (jeho hlas zní z mp3 fotbalový chuligáni) doběhl autobus. Ovšem nevšimli jsme si že si odskočil Přidejs, a jelikož se po něm začal někdo shánět asi až po 15 min, začali jsme se smiřovat s tím, že hold domů dorazí po vlastní ose. Zachránilo ho, že nám prask klínový řemen ještě v Praze, tak jsem ho mohli nasměrovat na místo opravy, kamž dorazil ještě notnou dobu před odjezdem. Potom jsme měli ještě menší poruchu za Prahou, kterou jsme vyplnili návštěvou pumpy. Do LBC jsme se dostali kolem 21:30, před “plzeňkou” ještě probíhali oslavy. Abychom dali najevo, že jsme dorazili, odpálili jsme poslední dýmovnici, chvilku tam opruzovali, kupodivu se nám podařilo zachytit tři lahve šampáňa, takže jsme ještě malinko popili a začali se rozcházet domů. Takže se dá říct, hlavně k zisku pohárové trofeje, že to byl celkem dobrej výjezd, že nejrychleji se běhá v pantoflích a že u policie pracují individua, která by se měla léčit na psychiatrii.
