V sobotu je od brzkých dopoledních hodin cítit ve městě napjatá atmosféra nadcházejícího velkého zápasu. Skupinky fans se začínají pomalu sdružovat a přemísťovat na „svou“ stranu města, protože courat se bezprizorně v klubových symbolech po Sofii není dobrý nápad. Místní fanoušci jsou si toho dobře vědomi. Zápas se hraje na národním stadionu Vasil Levski (kapacita 43 208), který stojí kousek od centra. Ačkoliv utkání začíná ve 14:30 místního času, oficiální srazy na corteo mají bandy již kolem 11:00 hod.
Levski mají stanovené místo setkání před svým barem a shopem kousek od samého srdce historického centra Serdika, na bulváru Todor Alexandrov. V několika tisícovém průvodu poté společně vyráží severovýchodní trasou kolem Katedrály sv. Alexandra Něvského a sofijské univerzity ke stadionu. Při cestě nechybí velké množství užité pyrotechniky, vlajky a vynikající support.
Hlavní bandy CSKA mají ještě takový předsraz u sebe na stadionu (Bulgarian Army Stadium – hned přes park naproti Vasil Levski). Mají otevřené své stánky s občerstvením i ultrasácký shop, v němž jsou k vidění zajímavé propriety; od časopisů a samolepek, po trička s totenkopfem „Against Tolerance“. Na stromech v aleji u stadionu jsou zavěšené zkrojené šály soupeře… Centrální sraz pro všechny červenobílé je potom stanoven na náměstí NDK (Park National Palace of Culture), odkud se chvíli po dvanácté vydávají též v několika tisícovém davu ke stadionu. Jejich trasa vede jihovýchodní stranou kolem budovy Národního shromáždění. Po cestě, především pak na velkém bulváru u stadionu, předvádějí neskutečnou show a fanatický doping. Odpalují velké množství pyrotechniky a petard, z nichž některé mají skutečně vojenské parametry. I přes divokost – tak specifickou a tradiční pro balkánské národy – nedochází k žádným větším excesům a policie veškeré zábavě nechává volný průběh. Neřeší zbytečně nesmysly. Robocopové ze střední a západní Evropy by si z nich v tomto mohli vzít příklad, a přestat se konečně chovat furt jak idioti.
Lístek na zápas stojí do kotlů za bránu 5 BGN (1 Leva = cca 14 CZK), na hlavní tribunu (výhradně Levski) a protilehlou tribunu (výhradně CSKA) 10 BGN. Kontroly u vstupu probíhají velmi ledabyle a svižně, ale u vchodů do sektorů je pořádná mačkanice. Máme štěstí, a tak trochu protekci, že nás provádí jeden z leaderů bandy Varna Firm, čímž se dostáváme do sektoru o něco rychleji než ostatní, a i je nám poskytnuta případně „ochrana“, kdyby došlo na nějaký výslech.
Stadion je zaplněný zhruba z poloviny (oficiálně je nahlášena návštěva 21 000 diváků), ale sektory za bránou – západ Levski, východ CSKA – jsou našlapány k prasknutí. Na straně Levski je přítomná delegace z Lazia Řím a maďarského fanclubu, u CSKA je to pak podpora od družebních přátel z Rumunska (Steaua Bukurešť) a pár lidí z CSKA Moskva (většina Rusů ale byla v ten den přítomna po boku Partizanu na derby v Bělehradě). Se začátkem utkání začínají oba kotle valit neskutečný support. Fandí se skrz celý sektor. Všichni. A že to odhadem klidně může být kolem 6 000 lidí na každé straně. Není člověk, který by neřval, netleskal, neskákal, nedával ruce nad hlavu, když je vyzván speakerem (který je mimochodem po celý čas utkání s mikrofonem pod sektorem na atletickém oblouku, de facto přímo u hřiště) apod. Neuvěřitelná atmosféra, splňující ta nejpřísnější kritéria. Oni ani piknici na tribunách po straně nejsou zrovna piknici v takovém tom klasickém slova smyslu. Člověk se tu těžko orientuje, kdo je normál a kdo Ultra‘. Jedno je však jisté, stadion je „No hipster zone“.
Brzy po úvodním hvizdu a společně zazpívané bulharské hymně se v sektorech na stání začínají objevovat první choreografie. Levski se prezentuje velkou sektorovkou a kartoniádou v podobě národní trikolory, to vše doplněné o dýmovnice stejných barev. V ten samý moment jsou v kotli CSKA vytaženy rozměrné nápisy, doplněné o červeno-bílé fóliové mávačky. Dech beroucí pohled na bouřící stadion pod prosluněným, ale stále ještě zasněženým pohořím Vitoša... Do konce poločasu probíhá ještě nějaká ta pyroshow a vzájemné urážení, a první půle končí náskokem hostů o jeden gól a vztekem domácích kvůli neuznané vyrovnávací brance.
Druhý poločas se na tribunách odehrává ve stejném duchu jako první – hlučný, dobře zkoordinovaný support na obou stranách, choreografie a pyrotechnika. CSKA vytahuje nad hlavy velikou plachtu s podobiznou bulharského vojáka a nápisem „Kupředu za Bulharsko“. Obraz dokreslují zeleno-červeno-bílými kartony a dýmovnicemi. Levski o něco později vytahuje nápisy, v nichž má ale ke své smůle nasekané nějaké gramatické chyby, což samozřejmě neuniká pozornosti hostů, kteří si nekompromisně na soupeři smlsnou pokřikama „negramoti“. Na hřišti se pro změnu také začínají dít věci a Levski po proměněné penaltě (slovenský reprezentant R. Procházka, 71‘) vyrovnává. Domácí jsou na koni, což se za krátkých osm minut promítá do vstřelení dalšího gólu a ujmutí se vedení, které již Levski nepustí a derby nakonec vyhrává. Modrobílí jsou v euforii, odpalují race a i z hlavní tribuny se na hřiště podívá nějaká ta dýmovnička. Domácí slaví, hosté se loučí s hráči v dobrém a děkují jim za odmakaný zápas.
Po konci utkání jsou ven vypuštění první fans CSKA a Levski musí čekat v sektoru. Trošku překvapivě se žádná ze stran zúčastněných nepokouší o žádnou vzájemnou konfrontaci a bandy se opět přesouvají na svou stranu města, kde se dozajista baví do pokročilých nočních hodin.
Sofijské derby byl skvělý zápas, který se úplně klidně vyrovná tomu bělehradskému. V některých aspektech ho možná i předčí. Nechci tu tvrdit a netvrdím, že je již bělehradské derby na scéně přeceňované. Tvrdím ale, že to sofijské je nedoceněné…
Více fotografií na:
http://hooliganstv.com/levski-sofia-cska-sofia-04-03-2017/
http://www.ultras-tifo.net/photo-news/4751-levski-sofia-cska-sofia-04-03-2017.html
