Na šlágr chorvatské ligy na němž nás lákalo především setkání příznivců splitské Torcidy a zagrebského Bad Blue Boys vyrážíme autem ve čtyřech v poměrně kuriózní sestavě dvou chacharů, jednoho Opaváka a Liberečáka. Do hlavního města země, do které jezdí většina Čechů spíše na dovolenou přijíždíme již kolem osmé ranní.
Již v těchto ranních hodinách potkáváme nespočet skupinek fans Dinama, kteří slídí po městě. Zrovna mírumilovný dojem nebudí. Jedné z lepších partiček neunikneme pozornosti ani my, ale po oznámení, že jsme z Česka o nás ztrácejí zájem, dokonce i poradí, kde nalezneme otevřenou směnárnu. Kromě fanatiků Dinama jsou ulice již nyní plné také policejních hlídek.
Po obhlídce poněkud zanedbaného města, degustaci výrobků místního pivovaru "Ožujsko" a nasycení se nadlidsky velkou pizzou se přesouváme dvě a půl hodiny před zápasem ke stadionu. Zde je již velice rušno, před stadionem postává množství příznivců domácích, popíjejí i před všemi podniky v okolí, na ulicích možno zahlédnout i nějaké dýmovnice či ohně odpálené při skupinovém fotografování. Na druhé straně stadionu u sektoru Hajduku lze zatím pozorovat pouze policejní přípravy. Najednou se však na týpka, který jde vedle mě sesype asi šest dalších a pod jeho bundou je odhalen dres Hajduku, ten během chvíle vzplane na plotě u chodníku. Spliťan je slušně dokopán. Nějaký řev slyším na druhé straně ulice a po chvíli vidím desítku sprintujících fízlů, za nimiž se žene možná stovka domácích. Nastupují policejní posily, letí po nich co se dá, ale dav je po krátkém střetu rozehnán.
Na stadionu potkávám dva sparťany, ale jsou zde i z Košic, Nitry, Bánské Bystrice či známá postavička české scény z Německa. Na stadionu se schází 25.000 diváků a našlapaný domácí sektor utkání zahajuje odpálením asi sto padesáti ohňů. Některé byly vhazovány na trávník a gólman Hajduku je suverénně házel pryč. To mu zůstalo pouze do doby, kdy byl jedním z ohňů zraněn a zápas musel být přerušen. Když dohořívaly byl bílý kouř okořeněn oranžovými dýmy. V sektoru Hajduku se sešlo možná 2.500 fanatiků s množstvím vlajek, které zaplnily nejen přední plot, ale i sedačky vedlejšího sektoru. Hostující fans také odpalovali nějaké ohně, ale pouze jednotlivě a ihned je házeli na plochu. Oboustranně se pálí i několik vlajek opačného táboru a domácí vytahují sektorovku s podobiznou prasete v dresu Hajduku.
Druhou půli tentokrát zahajuje snad stovkou ohňů Hajduk a ty již v duchu jejich tradice letí do deseti sekund všechny na plochu. Zápas je opět přerušen a na tartanové dráze před hostujícím začínají přibývat vytrhané sedačky. Ty pomalu přibývají až do konce zápasu a na obou stranách je odpáleno i několik dalších ohňů. Co mě na tomto zápase nejvíce ohromilo, byla celková atmosféra, která byla opravdu skvělá. 25.000 diváků není nijak ohromující číslo, ale když všichni zpívají, skandují a gestikulují, jak se na balkánskou mentalitu sluší, je to opravdu pro nás středoevropany zážitek.
Po zápase odjíždíme na pivo do slovinského Mariboru a poté domů. Až u nás se z místních médií dozvídáme o večerních potyčkách při nichž bylo zatčeno dvacet jedna chuligánů a zraněni dva policisté a dvanáct horkokrevných fanoušků. Poničeno bylo dvanáct aut, dva autobusy a tři tramvaje.
Č.N.L. (Ostrava)
