Při vstupu na stadion probíhá kontrola securitkou s pečlivostí Italům vlastní; někdo je prohledán 3x, někdo vůbec. Po příchodu do sektoru a odlepení hlavy od schodů se nám naskýtá úchvatný pohled na Curva A. Costa, domov Ultras Bologna. Našlapaný sektor už vře, občas vyletí nějaká race na oblouk za bránou. Před úvodním hvizdem se, stejně jako na všech ostatních zápasech celého kola ligy, drží minuta ticha (snad za tragicky zesnulého hráče Bologne). Celý stadion utichne, když v tom začnou poměrně hlasitě povykovat ze svého sektoru hostující příznivci. Atmosféra citelně zhoustla a bylo patrné, jak domácí zápolí s dilematem, zda minutu ticha dokončit či začít urážky okamžitě i s úroky splácet. Poctu mrtvému nakonec důstojně v tichosti „doklepali“, pak však vlna nenávisti propukla v té nejryzejší a nejupřímnější podobě. Jen co sudí pokynul, že minuta je u konce, celý stadion začal směrem k hostům fanaticky hrozit s magickým zaklínadlem „Modena merda!“, a z kotle vylétlo několik dělobuchů. Po úvodním hvizdu se v obou sektorech ultras rozhořely barevné dýmovnice, odhozené race a vybouchlo několik dalších petard. Zde třeba poukázat na fakt, že tyto petardy měly stejné parametry jako ta, kterou v roce 2009 užili fans Sparty při domácím utkání s Brnem, a po které zdravotníci odnesli na nosítkách mladého podavače míčů, který si trošku cinknul do trikotu, načež poté následovaly tradiční kolotoče represí a mediálních onanií. V druholigovém italském derby stejných hraček vybouchlo několik desítek a sudí se ani neotočil, natož aby přerušil zápas. Přirozeně se ze sektorů pikniků neobjevil ani náznak nějakého pískotu apod. Během celého zápasu vedly obě strany velice kvalitní dopping. Neustále se odpalovaly nějaké dýmy, mávalo se vlajkami a urážel se protivník. Modena se prezentovala nápisem, ve kterém domácím říkala, že jediné, co v jejich městě stojí za zmínku, je nádraží (boloňské nádraží je důležitým dopravním uzlem v regionu, ale řekl bych, že je zde patrná narážka na atentát, který se na tomto místě udál v srpnu 1980, a při němž zemřelo na 85 lidí).
Celý zápas se vedl v opravdu old schoolovém stylu (i nás zaujalo, jak málo kamer a reklam na stadionu je) a musím říct, že mě párkrát dokonce navštívila husí kůže, kterou si tedy na fotbale nepamatuji již řadu let. Ačkoli v utkání nepadl jediný gól, atmosféra byla fantastická. Pro mě bylo toto utkání nejlepším (fotbalovým) intermezzem z celé naší tour. To jsem však v té době ještě nevěděl, protože druhý den nás čekala ještě jedna cesta za kulturou – do Firenze na match Fiorentiny s AC Milan.
Související články:
