Proč se tak stalo zrovna v období po První světové válce? Vzájemné vášně mezi Brity (takže i Skoty) a Iry obecně byly na přelomu desátých a dvacátých let dvacátého století vyhroceny snahami Irů o odtržení Irska od Velké Británie. K prosazení cílů obou stran byly použity násilné prostředky, Irsko bylo zmítáno Anglo - irskou válkou, jejíž výsledkem bylo nakonec založení svobodné Irské republiky. K tomu se přidala i ekonomická recese a nedostatek pracovních příležitostí ve Skotsku, které se také negativně projevily na vztazích obou komunit. Skotové se ptali, proč by jim měli irští "vetřelci" brát "jejich" práci. Tyto aspekty se samozřejmě odrazily i ve vztazích mezi oběma skupinami fans.
Fans Rangers a Celticu zakládali už od devadesátých let devatenáctého století tzv. bryčkové kluby. To byly původně fanouškovské kluby, které společně využívaly k dopravě na zápasy pronajaté bryčky tažené koněm, později také autokary a nákladní auta. V některých těchto klubech ale začali právě po První světové válce dominovat "gangsteři", kteří se kromě svého zájmu o fotbal soustředili také na to, jak vyvolat potyčky mezi fandy ve jménu svého klubu a náboženství.
Bryčkové kluby však nebyly jedinými organizovanými skupinami, které v té době vyhledávaly střety před, v průběhu a po fotbalových zápasech Celticu a Rangers. Už kolem roku 1924 začaly v Glasgowě vznikat pouliční gangy, které operovaly v prostředí fotbalu. I tyto skupiny měly silně náboženský charakter. Jedněmi z nejproslulejších z řad fans Rangers byli "the Bridgeton Billy Boys", protestantský gang pojmenovaný podle jejich vůdce "King Billy" Fullertona. Podle některých zdrojů měla tato skupina až 800 členů. Byli to lidé, kteří měli prominentní místo jak v tradičních protestantských Oranžských pochodech, tak na zápasech Rangers, kde pravidelně vyvolávali bitky.
Je patrné, že násilí při zápasech Celticu a Rangers měli na svědomí lidé, kteří byli organizovaní a kteří dobře věděli, co je jejich cílem a hlavně proč to je jejich cílem. Nenávist mezi protestantskými Skoty (fans Rangers) a katolickými irskými Skoty (fans Celticu) byla všudypřítomná, kromě jiných oblastí každodenního života se projevovala i ve fotbale. Je bezpochyby zajímavé, že v té samé době, tzn. ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století, panoval v Anglii mezi fans jednotlivých klubů relativní klid. Skotové jednoznačně platili za největší fotbalové výtržníky na Britských ostrovech.
Na závěr dobový popis incidentu, který se sice neodehrál během zápasu mezi Rangers a Celticem, ale zato dokazuje, že střety mezi fans se neomezovaly jen na glasgowská derby, ale byly záležitostí celé Skotské ligy. Také je možné lépe si představit, jak takové střety vypadaly a jak byly předem naplánované a organizované, na rozdíl od tehdejší fotbalové Anglie (kde podobně plánované akce začaly až v 60.a 70.letech). Jedná se o konfrontaci mezi fans domácího Mortonu a Celticu v Cappielow Parku v dubnu 1922:
"Fans Celticu dorazili na zápas ve velkém počtu, mávali vlajkami a transparenty. Policisté se jim snažili zabránit v tom, aby je vzali na stadion, ale fans je prostě přehodili přes zeď. Hned zkraje zápasu začala v ochozech na straně "Wee Dublin" bitka, ale brzy se vše uklidnilo.
Nicméně o poločasové přestávce na těchto západních ochozech vypuklo násilí. Bylo vidět, jak se vlajkonoši Celticu šikují a kráčejí přes prázdné území nikoho. Zavládl naprostý zmatek, kameny a nejrůznější jiné letící předměty pršely na skupiny bojujících rivalů. Aby ještě přibylo zmatku, banda příznivců držících zelenobilé vlajky vběhla na trávník ze strany od Sinclair Street, běželi, aby se přidali k potyčce. Postavili se jim však místní příznivci a přinutili je ustoupit, jejich vlajky zůstaly rozptýleny po trávníku. Bylo jasné, že modrobílí příznivci získávali navrch a zdálo se, že policie není schopna udělat nic s touto situací, která se vystupňovala do znepokojivých rozměrů. Stovky výtržníků byly stále na ploše, když se objevila obě mužstva na druhý poločas, mnoho nešťastníků bylo odnášeno pryč k ošetření zranění hlavy a obličeje.
Jak davy proudily ven z Cappielow, bitky byly obnoveny v Port Glasgow Road. Kameny byly vrhány a mnoho výloh v oblasti bylo rozbito. Příznivci Mortonu se zmocnili vlajek a transparentů Celticu a pálili je v ulicích. Ulice k nádraží Cartsdyke byla místem velkých výtržností, kdy bojující fans směřovali ke zvláštním vlakům. Další nepokoje nastaly ve vlacích směřujících do města; někdo zatáhnul za záchranné brzdy, jeden frenetický fanda, který mával břitvou, byl vyveden z vlaku a zatčen v Paisley...
Některé zdroje naznačují, že příznivci Mortonu už toho měli za poslední roky dost; znechuceni výtržnostmi na Cappielow způsobenými fans z Glasgowa, zorganizovali konfrontaci. Místní dělníci z doků byli viděni, jak přicházejí na Cappielow ozbrojeni taškami plnými nýtů a jiných předmětů k vrhání."
(Pokračování příště)
Autor: Tomáš (Baník)
Fota z 10.května 1980, kdy spolu hráli Celtic a Rangers finále Skotského poháru:
převzato z Football Factory č.15
Pro zájemce: jednotlivá čísla FOOTBALL FACTORY v tištěné podobě lze stále pořídit za zvýhodněnou cenu. Kontakt:
Související články:
Rozdělený Glasgow (1.díl) - http://www.hooligans.cz/reports/foreign/69-skot/2684-rozdeleny-glasgow-i
Rozdělený Glasgow (2.díl) - http://www.hooligans.cz/reports/foreign/69-skot/2722-rozdeleny-glasqow-ii
